Přihlášení strážce

Přírodní poměry

Kapitoly
Geologické poměry
Geomorfologické poměry
Hydrologické a hydrogeologické poměry
Klimatické poměry
Pedologické poměry
Floristické poměry
Ohrožené druhy rostlin
Mykologické poměry
Faunistické poměry
Něco málo z historie území

Hydrologické a hydrogeologické poměry

Území CHKO Bílé Karpaty náleží k úmoří Černého moře a největší jeho část patří do povodí řeky Moravy, a to jejích levostranných přítoků Olšavy, Okluky, Svodnice, Veličky a Radějovky. Menší severovýchodní část CHKO přísluší do povodí Váhu. Severovýchodní část CHKO náleží k hornímu povodí Olšavy (P 112,2 km2 , L 13,8 km a Qa 0,66 m3.s-1). Olšava se svými přítoky, k nimž patří potok, na kterém je vodárenská nádrž Bojkovice a zejména Luhačovický potok s přítokem Ludkovickým. Na Luhačovickém potoce nad lázněmi je vodní nádrž, která slouží převážně pro rekreaci. Nad a pod nádraží jsou hydrologické stanice. Na Ludkovickém potoce je vodárenská nádrž. Na odvodnění CHKO se podílí i levostranný přítok Olšavy Nivnička.

Střední část Bílých karpat patří k horním povodím Veličky (P 66,6 km2 , L 12,3 km a Qa 0,47 m3.s-1), a Okluky, resp. Boršického potoka, jejího levostranného přítoku a z malé části i Svodnice. Na Veličce ve Velké nad Veličkou je od r 1931 hydrologická stanice. Z jihozápadní části CHKO odvádí vody další levostranný přítok řeky Moravy, kterou je Radějovka.

Část Bílých Karpat při hranicích se Slovenskou republikou odvodňuje řeka Vlára se svými přítoky do Váhu. Na území CHKO je povodí Vláry od jejího soutoku se Sviborkou u Vlachovic po státní hranici, kde má P 323 km2, L 30,7 km a Qa 3,20 m3.s-1. Na Vláře je od r. 1942 v Popově hydrologická stanice. Nejvýznamnějším přítokem Vláry je Brumovka.

Rozvodnice těchto povodí jde z větší části po hlavním hřebenu Bílých Karpat. Výjimku tvoří tok Vláry se svými přítoky, které prořízly zpětnou erozí hlavní hřeben a odvádějí vody z původního povodí Moravy do povodí řeky Váhu.

CHKO Bílé Karpaty je budována převážně horninami flyšového pásma Zápaních Karpat, v nichž se střídají nepropustné jílovce s pískovci a místními polohami slepenců. Pro toto území jsou příznačné celkově nepříznivé hydro-geologické podmínky a velmi omezený výskyt podzemních vod, které jsou vázány pouze na místní mocnější polohy pískovců. Vertikální komunikace vod končí na vrstvách pelitů, a tak se vytvářejí drobné hydrogeologické jednotky, odpovídající jednotlivým lavicím pískovců. Proto prameny ve flyšových oblastech jsou rozptýlené a většinou s menší vydatností.

V některých částech CHKO (převážně v pramenných oblastech vodních toků) se vyskytují prameny převážně malé a velmi rozkolísané vydatnosti, které se využívají jako zdroje vody pro místní potřebu. Relativně vydatnější zdroje podzemní vody jsou v kvartérních fluviálních sedimentech podél některých vodních toků (Olšava, Velička, Radějovka, Vlára).

Na území CHKO jsou významné zdroje minerálních vod, z nichž nejdůležitější a nejznámější je luhačovická zřídelní struktura. Vývěry minerálních vod jsou vázány především na nezdenický zlom v linii Březová - Suchá Loz - Nezdenice - Luhačovice - Biskupice.V Luhačovicích je 10 zřídel studené alkalické kyselky a jeden pramen sirovodíkové vody. Jejich vznik souvisí s třetihorním vulkanismem, díky němuž byly na zlomových liniích proplyněny hlubinným oxidem uhličitým a současně obohaceny stopovými prvky. Další zřídla kyselek jsou v Březové, Nezdenicích, Suché Lozi, Záhorovicích a jinde. Zdroje sirovodíkové vody jsou v Brumově, Javorníku, Korytné, Petrově, Pradlisku, Strání a dalších místech.

Na území CHKO nejsou významnější přírodní vodní nádrže, také vybudované údolní nádrže jsou jen místního významu.