Přihlášení strážce

Přírodní poměry

Kapitoly
Geologické poměry
Geomorfologické poměry
Hydrologické a hydrogeologické poměry
Klimatické poměry
Pedologické poměry
Floristické poměry
Ohrožené druhy rostlin
Mykologické poměry
Faunistické poměry
Něco málo z historie území

Mykologické poměry

Díky rozmanitosti biotopů, zachovalosti listnatých lesů ale i přítomnosti nepůvodních jehličnatých dřevin jsou Bílé Karpaty bohaté i po stránce mykologické. Svou polohou umožňují také výskyt teplomilných, vápnomilných druhů jako hřib satan (Boletus satanas), hřib Fechtnerův (Boletus fechtneri) nebo hřib medotrpký (Boletus radicans). Staré bučiny, které se vyskytují především v severní části území, hostí početnou skupinu lupenatých hub a chorošovitých typických pro tento typ lesa, např. ryzec bukový (Lactarius blennius), ryzec syrovinku (Lactarius volemus), šťavnatku bukovou (Hygrophorus penarius), helmovku šafránovou (Mycena crocata), korálovec bukový (Hericium clathroides), rezavec uzlovitý (Inonotus nodulosus), outkovku hrbatou (Trametes gibbosa) a smolokorku bukovou (Ischnoderma resinosum). V ostatních listnatých lesích, hlavně kolem řek a potoků, je možno najít mnoho hřibovitých a mykorhizních lupenatých druhů hub, především ryzce, holubinky, muchomůrky, pavučince a vláknice, které jsou často vázané na dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea), ale i habr nebo lísku, méně na javory, jasan a lípu. Nezanedbatelný počet mykorhizních druhů je vázaný na břízy a osiky - plevelné dřeviny, které se vyskytují roztroušeně po celém území.

Jak pro vyšší rostliny, tak i pro houby jsou v rámci republiky nejvýznamnějsím biotopem Bílých Karpat pravidelně kosené, nehnojené louky a extenzivní pastviny. K nejběžnějším lučním druhům patří špička obecná (Marasmius oreades), bedla vysoká (Macrolepiota procera), žampión velkovýtrusný (Agaricus macrosporus), žampión polní (Agaricus campestris), závojenka hedvábitá (Entoloma sericeum), čirůvka májovka (Calocybe gambosa), čirůvka zamlžená (Lepista luscina), strmělka zeměvratná (Clitocybe geotropa) a jiné. K dnes už vzácným a ohroženým houbám patří voskovky a některé závojenky. Často nápadně žluté až červeně zbarvené voskovky jsou známé skoro ze všech lučních maloplošných chráněných území. Nejčastěji se zde setkáme s voskovkou papouščí (Hygrocybe psittacina), voskovkou žlutavou (Hygrocybe ), voskovkou šarlatovou (Hygrocybe coccinea), voskovkou granátovou (Hygrocybe punicea) a se šťavnatkou luční (Camarophyllus pratensis) a šťavnatkou panenskou (Camarophyllus virgineus). Společně s nimi jsou často vidět i plodnice závojenky pastvištní (Entoloma conferendum), závojenky šedohnědé (Entoloma porphyrophaeum) a jiných, vzácnějších druhů závojenek. Všechny tyto druhy vyhledávájí především krátkostébelné porosty na mechových místech v polostínu remízků a lemů. Špatná údržba způsobí potlačení jejich růstu a rychlé mizení. Mokřady a prameniště porostlé mechem i solitérní stromy v luční vegetaci přispívají k dalšímu obohacení mykoflóry. Zvláštním biotopem jsou ohniště na pasekách a loukách (po spálení sena), které často obsadí hnojník Boudierův (Coprinus boudieri), penízovka spáleništní (Tephrocybe anthracophila), ohnivka spáleništní (Pyronema omphalodes) a několik dalších druhů drobných vřeckovýtrusných hub.